Letečtí záchranáři cvičili zásah na komíně výtopny ve Vrátě
Také to doma slyšíte? „Nedávej ten kelímek do koše, ale mezi plasty!“ V různých podobách se to stále opakuje: krabičky od sýrů do papíru, lahev od kečupu do skla, „petka“ od minerálky do pytle s plasty, zbytky ze salátu nejlépe na kompost nebo do té hnědé bio nádoby. Pro obec či město to znamená, že „popelářský“ vůz odveze méně neroztříděného komunálního odpadu a získá se více surovin, které lze dále využívat. Musíme jen čas od času pytel s plasty, krabici s papírem nebo tašku se sklem odnést či odvézt do kontejneru té správné barvy.
Třídění, nebo chcete-li separace odpadů v místě jejich vzniku, dělá divy – šetří peníze za jeho svoz a ukládání na skládku, a současně i přírodu. V Česku se tak chová už přes 70 procent domácností a podniků! To z nás dělá mezi zeměmi EU skoro šampiony. Potvrzuje to i nezisková společnost EKO-KOM. Její statistiky několik let po sobě potvrzují stále odpovědnější chování českých a moravských domácností. Jednoznačně z nich plyne, že třídění odpadů má v České republice dlouhou tradici a stává se pro nás takřka samozřejmostí.
Ale úspěšná separace ještě automaticky neznamená vysokou míru recyklace.
Kapacity na zpracování vytříděného odpadu totiž stále chybí a najít vhodné využití pro obrovské množství různorodých materiálů není jednoduché. Proto se z komunálních odpadů vyprodukovaných na území státu teoreticky zrecykluje pouze 34 procent. A to ještě mnohdy nekontrolovaně mimo území Evropské unie.
Přestože se odpady třídí zejména kvůli jejich využití při recyklaci, ve skutečnosti jich materiálově využíváme jen zlomek. V Česku se v roce 2018 celkem vyprodukovalo téměř 5,8 milionů tun komunálních odpadů. Jejich množství dlouhodobě stabilně roste, stejně jako průměrná produkce na obyvatele. Je to přirozené – životní úroveň se zvyšuje a s ní i spotřeba.
Přestože se ve vyspělých zemích moderní trendy odpadového hospodářství uplatňují roky, v Česku 49 procent komunálních odpadů stále končí bez užitku na skládkách, kde navíc často znečisťují ovzduší a podzemní vody.
V Jihočeském kraji je situace, ve srovnání s celostátním průměrem, ještě horší. Na jeho území se nachází 21 oficiálních skládek a podíl skládkování dosahuje 58,3 procenta. To je i výrazně nad průměrem Evropské unie. Její ambiciózní cíl vybudovat fungující oběhové hospodářství či chcete-li cirkulární ekonomiku, v níž se 65 procent odpadů zrecykluje, 25 procent využije energeticky a jen 10 procent nevýhřevných a nevyužitelných zbytků skončí na skládkách, se tak u nás může zdát v této chvíli jako těžko dosažitelný. Není to ale ztracený boj! Pomoci může nová legislativa i projekty racionálně uvažujících, zodpovědných obcí, měst i podnikatelské sféry. A dění v jižních Čechách, kde se takové záměry stále častěji objevují, to jen potvrzuje.
Součástí této strategie je i snaha předcházet produkci odpadů a ty vyprodukované udržet co nejdéle v oběhu. Třeba z elektroodpadu lze prostřednictvím recyklace získat až 80 procent materiálů k dalšímu využití
Když tedy jihočeští žáci a studenti ze třiceti škol během jarní tříměsíční sběrové kampaně odevzdali k recyklaci 3 087 kg vysloužilých drobných elektrospotřebičů, pomohli ušetřit zhruba 2 470 kg surovin. A také přispěli k ochraně životního prostředí, protože zabránili úniku škodlivých látek, které tento odpad obsahuje.
Podle statistik neziskové společnosti ECOBAT, která v Česku zajišťuje zpětný odběr baterií, Jihočeši v roce 2019 vytřídili a k recyklaci předali 95,1 tuny baterií. Přitom ze 100 kg baterií se získá 65 kg surovin. Třídění a recyklace mají smysl!